Šestidenní pobytovka ve Vysokých Tatrách byla super! Počasí první den bylo deštivé, ale chvílemi se objevily i hory a teploty zůstávaly v rozmezí 20 – 22 stupňů, což je pro turistiku bezvadné. Každý den byl jiný, každý den byl zajímavý a pohodový. Během tohoto pobytu jsem se úžasně odreagovala a spokojeně kochala celou tou krásou! Za nás všechny díky Martinovi, že to celé vymyslel, naplánoval a zařídil! Už teď se těšíme na příště! (Zdenka T.)

Fotogalerie: Petra Neuwirthová

Co jsme prošli: Giewont, Velká Svišťovka, Kriváň, Polský hrebeň, Monkova dolina (Meďodoly byly bohuže ještě stále zavřené), po cestě domů Velký Choč nebo návštěva lázní Bešeňová

Zvláštní reportáž od Zdenky T.

Středa 5. 9.
Z Tatranské Lomnice (816 m.n.m.) autem v 8.00 odjezd do Polska – město Zakopané. Počasí nejisté. Z centrálního parkoviště (20 zl.) vyrážíme v 9.15. na horu Geiwont, přes Kužnici (razítko) – Tatrzański Park Narodowy – vstup 5 zlotých, jdeme dál, dál, dál… Kasa kontrola … Kalatówki (hotel), pastvina ovečky. Začíná pršet. Přesto jdeme dál. Déšť je vydatný. Přečkáme u turistické chaty Hala Kondratowa. Po svačině, opět výstup. Závěrečný úsek po skalách, jistí řetězy. Kvůli velké návštěvnosti je zaveden jednosměrný provoz, smyčkou zprava jsme vylezli nahoru a zleva slezli dolů. Na vrcholu Wielki Geiwont 1894 m. n. m je 15 m vysoký, vysvěcený, ocelový kříž. Za bouřky tu jde o život, funguje jako vysoce účinný hromosvod (rychlá smrt). Nádherné místo s výhledem na štíty Vysokých i Západních Tater. No, ale my nevidíme téměř nic :-). Zvedá se vítr. Nasvačíme se? Při hledání nejlepšího místa k usazení, nevidím propast?! Jeden chybný krok… Uf, uf… Rychle usedám, klepou se mi kolena. Nechybělo moc?! Stáli při mě všichni svatí! Děkuji. První výstup tedy úspěšně zdolán. Po 5 minutách nepřetržitého švitoření na vrcholu, nás přerušil povel. „Opouštíme značku!“ Déšť. V mžiku máme pláštěnky. Prší. Rychlý sestup. Kameny kloužou, řetězy zebou, výhledy žádné. Leje. Sestupová trasa nemá konce. Záběr na kolena a na svaly na nohách je obrovský. Díky počasí další vrchol odkládáme na neurčito a stejnou cestou scházíme k autu. Při cestě zamíříme do venkovní posilovny. Vítězí lyžařský trenažér. I přes nepřízeň počasí jsme celých 20 km prošli v dobré náladě a hřála nás výborná tekutá švestka. V Zakopaném ještě navštívíme Pstruhárnu. Možnost rybaření. Výborná tečka – pivko, pstruh na másle, zelný salát. Do Tatranské Lomnice na ubytko – 50 km, cca hodina cesty. Nastoupali jsme 1 025 m.

Čtvrtek 6. 9.
Ranní sluníčko nás bezpečně vytáhlo z postele a tento den nás neopouštělo ani na chvilinku. Z Tatranské Lomnice jsme vyjeli kabinkovou lanovkou na mezistanici Štart–Čučorietky. Ač okamžitě stoupáme, teplota je příjemná, neboť nás ochlazoval větřík a stínil les. Podél Zeleného potoka jsou nádherné výhledy na Bielanské Tatry, dál dolinou Zeleného potoka, výhledy na chatu Brnčálku pod štíty hor. Kamenitými serpentinami podél potoka docházíme na chatu Brnčálku (Chata pri Zelenom plese) v 1550 m. n. m. Dáváme sváču, pivko, razítko. Po chvilce kochačka nad krásou Zeleného plesa. Pokračujeme dál po červené kolem Černého plesa 1579 m. n. m. Svižným tempem vystoupáme na Velkou Svišťovku do 2037 m. n. m. Na vrcholu se tyčí dřevěný kříž. Odměnou jsou nádherné výhledy na všechny možné strany. Jahňačí štít, Kežmarský štít, Kežmarok, Poprad aj. Fotíme, mimo jiné i pózujícího havrana a vrtulníku horské záchranné služby. Při výstupu v jednom úseku v 1700 m na Velkou Svišťovku je prudké skalnaté stoupání a jištěné řetězy. Dál se jde nepříjemnou štěrkovou cestou po neznačené pěšině až k vrcholu :-) Ze Svišťovky nás čekal už jen sestup po kamenech dolů. Úbočím jsme došli na Skalnaté pleso 1786 m. n. m. Vyhříváme se a chytáme bronz na dřevěných lehátkách v jedné z nejvýše položených restaurací ve Vysokých Tatrách. Nejen pro děti je tu Eko-mini-park s dřevěnými sochami (medvědy, svišti, kamzíci) a Sviští chaloupka s prolézačkami. Slunečná terasa nám poskytuje překrásné panoramatické výhledy. Kocháme se výhledy na Lomnický štít a lanovku, která jezdí sem a tam. Dolů jedem novou kabinkovou lanovkou v 16.45 s přestupem na stanici Štart. (za 23 €). Pohodový výlet končí v Tatranské Lomnici v hotelu u kávičky a panáčka. Byl to nádherný den. Ušli jsme 23 km a nastoupali 1415 m.

Pátek 7. 9.
Ráno vláčkem do Starého Smokovce, dál pozemní lanovkou na Hriebenok (jednosměrné jízdné 8 €). Ve strojovně lanovky kluci cca 1/2 hoďky opravovali moji trekingovou hůl. Vzhledem ke ztrátě času jsme z Hriebenku nabrali rychlé tempo a po modré došli na Zbojnickou chatu v 1960 m. n. m. a to o hodinu dříve, než uvádí rozcestník :-). Předcházíme mladého muže s krosnou na zádech. Nosiči v Tatrách jsou k neuvěření! Jdou tak lehkým krokem! Mnohdy nosiči předbíhají upocené turisty :-). Na chatě si dáváme malé občerstvení a minerály v podobě Holby za pouhé 3 €. Někteří si zazvoní na zvonec a opět vyrážíme po modré vyrážíme na sedlo Prielom. Tento úsek trasy už připomíná pravou vysokohorskou turistiku. Vidíme zbytky sněhu a dvě tatranské plesa. Před vrcholem je prudké stoupání. Je potřeba si dávat velký pozor na uvolněné kameny. Jupííííííí. Cíl – Prielom v nadmořské výšce 2288 m. n. m. Kdo má rád trošilinku toho adrenalinu, tak Prielom je to pravé místo. Túra přes Prielom, bezkonkurenčně patří mezi ty nejkrásnější. Po zasloužené makačce nás čeká úžasný výhled do Veľkej studenej doliny. Vysvitlo i sluníčko a uvidím ty horské velikány. No nádhera! Člověk je najednou takový malinký a pokorný… Dál sestupujeme po úseku zajištěném řetězy. Tento úsek nahání strach. Každý z nás si uvědomí, jak tyto velehory mohou být nebezpečné. Dál vystoupáme na sedlo Polský hriebeň. Bohužel tady nás čeká jen mlha. Po zelené značce dojdeme na horský hotel Sliezsky dom. Je nám zima. Na Velickém plese je stejně zákaz koupání. Odtud následuje sestup do Tatranské Polianky a pak pokračujeme vláčkem do Tatranské Lomnice. Naprostá spokojenost. Díky za tento den :-). Ušli jsme 25 km, nastoupali i sestoupali 1 219 m.

Sobota 8. 9.
Do hor vyrážíme časně ráno v 7.45. Ostatně jako vždy. Počasí je nejisté. Auty se přesunujeme do Ždiaru. Stoupání dolinou je zpočátku nenáročné. Postupně se dostáváme do kaňonovité části doliny a chodník se příkře zvedá. Vidět zatím není nic. Výstup je ostrý. Začínají čím dál těžší úseky. Všude je mokro, vápencový podklad nepříjemně klouže. Pořád stoupáme. S nastoupanými metry řídnou stromy, začíná kosodřevina. Při pohledu dolů zjišťuji, jak rychle jsme se dostali nad skalní útvary v soutěsce. Mlha houstne. Pořád stoupáme. Na strmých vysokohorských loukách vidím skupinku kamzíků. Stoupáme až do Širokého sedla v 1825 m. n. m. Je mlha. Turisticky nejvyšším přístupným bodem je Vyšné Kopské sedlo v 1934 m. n. m. Zdá se, že poslední výstup byl zdolán. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Zima. Dál jdeme Dolinou Kežmarskej Bielej vody do Tatranské Matliále. Koupel nožiček v Šalvijovém prameni je bezva. Po celý den nás honil déšť. V pláštěnkách za velkého lijáku jsme došli do Tatranské Lomnice. Sláva nazdar výletu, sice jsme zmokli, ale jsme v cíli :-). Na závěr zasloužená restaurace Pohoda – pivko za pouhých 0,90 € a domácí borovička Horec. Nádhera. Pršelo, ale nikomu to nevadilo a všichni vypadali náramně spokojeně. Takže paráda. Po společné večeři, byli řidiči nuceni, ač se vážně některým nechtělo :-), jet pro svá auta do Ždiaru. Ušli jsme 22 km, nastoupali 1046 m a sestoupali 1 234 m.

Neděle 9. 9.
Dnešní ráno jak vymalované. Odjíždíme. Od 10.00 do 15.40 trávíme čas v termálních lázních Bešeňová v teplé termální vodě s mořskými vlnami, vodním barem, tobogánem s podložkami a dost dobrou bublinou. Zasloužený relax! Super tečka! Pozdní oběd (strapačky, pivko) si dáváme na Salaši Krajinka, kde také nákup čerstvých ovčích sýrů.