Slezská Harta

Oderské vrchy jsou součástí geomorfologického celku Nízký Jeseník, jejich hlavní hřeben však leží ve vojenském prostoru Libavá, kam je možný pouze omezený přístup.

Cyklistické trasy nás zavedly mimo jiné do romantického údolí řeky Moravice zakončené návštěvou zámku v Hradci nad Moravicí, vystoupali jsme na vrcholy nejmladších českých sopek s nadmořskou výškou téměř 800 m Velký Roudný, Venušina sopka a Červená hora. Nádherné výhledy poskytla orientačně náročnější trasa kolem vodní nádrže Slezské Harty dokončené až v roce 1997.  Zavítáte-li do těchto míst, pojeďte si také břidlicovou stezku vedoucí částečně údolím Budišovky.

Ubytovaní jsme byli v penzionu Velké sedlo, úžasně položený objekt však bohužel zřejmě již od 80. let nedoznal žádných rekonstrukcí. (Petra N.)

Fotogalerie: Iva Danielová, Petra Neuwirthová, Josef Svoboda, Pavel Tymeš, Ivana Krejčová

Zámek Milotice

Po dlouhodobých vydatných deštích nebylo možné absolvovat žádnou z terénních tras, zvolili jsme tedy „jistotu“ v podobě Moravské Sahary a nových cyklistických stezek, vedoucích Podlužím. Celá trasa byla velmi pohodová, jen s malým převýšením, a samozřejmě nezbytným občerstvením u bývalé železniční stanice v Dubňanech. (Petra N.)

Fotogalerie: Petra Neuwirthová

Trasa: Bzenec – Bzenec, přívoz – NPP Váté písky – Vacenovice – Milotice – Svatobořice – Jarohněvice – Mutěnice – Nový Poddvorov a rozhledna Na Podluží –  Podivín (66 km)

Hrad Svojanov

Inspirací pro návštěvu hradu byl krásný výhled na jeho okolí z předchozího výletu. Po dojezdu vlakem do Březové nad Svitavou jsme si hned vyšlápli na rozhlednu Járy Cimrmana. Po cestě někteří kondičně zdolali lanové centrum. Cesta byla dosti komplikovaná, protože jsme byli v těchto končinách asi letos první návštěvníci a po dlouhých deštích byla tráva více než do pasu. Silnice snad nebyla používána desítky let i když je doposud v mapě.

Nakonec jsme do Svojanova statečně dorazili a cestou si prohlédli krásně rekonstruovaný kostel ve Starém Svojanově se starou výmalbou. Na Svojanově jsme bojovali o místo s motorkářskou svatbou. Po dobrém obědě jsme dojeli na rozhlednu Kozárov a protože bylo slušné počasí, tak poté všichni na kole až do Brna. Byl to dobrý výlet před týdnem v Beskydech na kole. (Petr K.)

Fotogalerie: Pavel Tymeš, Petr Klimecký
Trasa: Březová nad Svitavou – rozhledna Járy Cimrmana – hrad Svojanov (prohlídka a občerstvení) – Olešnice – Kozárov, rozhledna Babylon – Lomnice – Brno (84 km kopcovitým terénem).

Křtiny

Byl to výlet svolaný na poslední chvíli a jen na půl dne, ale sešlo se nás víc, než jsme očekávali. Ve slunečném nedělním odpoledni v jinak deštivém jaru jsme se sešli na Velké Klajdovce a vyrazili přes Kopaniny a Vápenku, u Kaprálova mlýna jsme sjeli do údolí Říčky. Cesta údolím kolem Ochozské jeskyně na Hádek byla na hranici sjízdnosti. Na Malou Říčku vede asfaltka. Pak jsem chtěl projet k prameni Říčky, avšak podařilo se mi odbočit do jiného údolí. Díky tomu jsme přišli o brody a bahno. Někteří vidouce začátek cesty se vydali rovnou nad údolí. Nakonec jsme se všichni sešli v hostinci v Bukovince.
(Pokračování textu…)

Ústup, Boží muka

Projížďka po rozhlednách boskovicka je pravidelnou akcí místního infocentra. Za krásného počasí jsme dojeli vlakem do Letovic a pak cestou vzhůru k rozhlednám. Potvrdili jsme si známou pravdu, že rozhledny jsou obvykle na nejvyšším místě a na kopci. Cestou byla velká pohoda a žádné zničující tempo. Jako odměna na poslední, už uzavřené rozhledně bylo pasení lam ze statku v Ústupu. Někteří jeli vlakem do Brna z Doubravice nad Svitavou a ostatní dojeli na kole až do Brna. (Petr K.)

Fotogalerie:Iva Danielová, Petr Klimecký

Trasa : Letovice – Zelenkův kopec – Olešnice – Kopaniny – Louka – Petrov – Rudka u Kunštátu – Malý Chlum – Doubravice nad Svitavou + vlakem zpátky do Brna nebo méně unavení na kole. Celkem ujeto 68 (95) km.

Rosa Coeli

Fotogalerie z uskutečněného výletu: Iva Danielová, Pavel Tymeš, Josef Svoboda

Trasa: Starý Lískovec – Ostopovice – Troubsko – Omice – PP Bobrava – rozhledna Hlína – Moravské Bránice – Dolní Kounice (Rosa coeli) – Kupařovice – Bratčice – Syrovice – Rajhrad – Brno (asi 65 km, 1300 m)

Popis bude dodán později (Martin V.)

Kunštátská kaple

Počasí si námi toto jaro opravdu hraje, měli jsme neuvěřitelné štěstí, když termín tradiční jarní vícedenní cykloakce vyšel na vcelku slunečný příjemný víkend. Jako další z horských oblastí byly vybrány Orlické hory. Část naší výpravy přijela i odjela kolmo. Základnou nám byla Horská chalupa v Sedloňově, a to pouze s jediným negativem – již střední postavy musely dávat velký pozor na nízké stropy.

Pohodová atmosféra nás provázela celý víkend, druhý večer jsme si zpříjemnili vynikající krkovicí na grilu (díky, Magdo!). Původní trasy doznaly mírných změn, dodatečně se všem omlouvám za netlačitelnou žlutou ke Stolovým horám (mapa opravdu lhala :-( ). Slibuji, že se příště schodům vyhnu… Díky všem za skvěle prožité dny, někdy zase ahoj! (Petra N.)

Fotogalerie: Petra Neuwirthová, Martin Vůjta, Pavel Tymeš, Josef Svoboda

Trasy: autorem formátů .gpx je Jarda Dvořák – děkujeme :-)  (Pokračování textu…)

Hrad Děvičky od Pavlova

Na prvního máje už bylo jaro v plném proudu. Kam jinam se vydat, než do kraje pod Pálavou, který bývá nazýván Zahradou Evropy. A že tentokrát svému označení opravdu dostál! Tolik květů a vůní…

Počasí po ránu vypadalo na déšť; ocelově šedá obloha nad Brnem a chladno nikoho právě nenaplňovalo optimismem na vydařený výlet. Přesto bylo na nádraží hodně rušno. Vše se ale změnilo na prvních kilometrech výletu. Slunce se objevilo na obloze a příroda se rozzářila živými jarními barvami květů a zeleně. Od obou rozhleden na kopcích u Zaječí se tak postupně otevřel pohled na typickou siluetu Pálavy. Pěkně Pálava vypadá také od Novomlýnských nádrží. Tady se už ale vylíhla hejna komárů a dotírala na kochající se cyklisty.

(Pokračování textu…)

Na cyklostezce z Čelčic do Klenovic

Na Hané byly v posledních letech vybudovány desítky kilometrů cyklistických stezek. Vedou mírně zvlněnou zemědělskou krajinou s jen málem turistických zajímavostí, a tak nejlepší příležitostí na projížďku po nich se ukázalo jaro, kdy příroda rozkvete. Jakoby příroda po dlouhé zimě chtěla za týden dohnat vše, co zanedbala, a všechno vykvetlo. Víc než jindy tedy platilo, že cesta sama je cíl.

Na cyklostezku jsme se napojili hned za Prostějovem. První část vedla podél trati do Klenovic a již několikrát nás lákala z oken vlaku ke svezení se po ní. Na trase s jen minimálními terénními vlnami byl největším protivníkem jižní vítr, vanoucí kolmo proti nám. Jen devět kilometrů je to po vedlejší silnici z Klenovic do Němčic. Tady nás čekala v restauraci Zátiší doslova hostina. Za Němčicemi jsem opět najeli na cyklostezku. Zastávka u rybníčku Mokrouš byla příjemnou a nečekanou oázou uprostřed polí.

(Pokračování textu…)