Panstvím Pernštejnů
Erbovým symbolem rodu Pernštejnů je hlava černého zubra, po němž nese jméno také jejich původní sídlo – Zubštejn, stejně jako další z rodových hradů – Aueršperk (Auerochs = něm. zubr). Koncem 13. století přesídlili na hlavní rodové sídlo, Pernštejn.
Mrazivým ránem a první sněhovou nadílkou jsme se vydali k oběma prvně jmenovaným zříceninám. V mokrém sněhu sice byla cesta poněkud náročnější, ale odpolední slunce cestu zpříjemnilo. Na kole ale trasu nedoporučuji ani za úplného sucha :-) (Petra N.)
Trasa: Bystřice n./Pernštejnem – Aueršperk – Pivonice – Zubštejn – Štěpánovice – Nedvědice (s trochou bloudění 23 km). Galerie tentokrát bohužel chybí – foťák na mě čekal doma :-(
K rozhledně Babylon u Kozárova
Cyklistický výlet k rozhledně Babylon u Kozárova jsme zahájili za pěkného počasí v Králově Poli. Chladné ráno nás neodradilo a tak jsme se vydali mimo běžné komunikace přes Jehnice a Šebrov k Černé Hoře. Tentokráte jsme pivovar pouze objeli a pokračovali lesem do Žernovníku. Tady byla krátká zastávka na občerstvení. Následné stoupání lesními cestami nás dovedlo až k vysoké železné rozhledně Babylon. Stánek byl otevřený a tak jsme dobře poobědvali. Návrat do Brna byl opět po neznámých polních a lesních cestách se zastávkou u pěkného soukromého rybníka. (Petr K.)
Fotogalerie: Petr Klimecký
Trasa: Brno-Královo Pole – Brno-Jehnice – Šebrov – Černá Hora – Žernovník – Kozárov (rozhledna Babylon) – Zhoř – Bukovice – Unín – Skalička – Malhostovice – Kuřim – Brno.
Po stopách bitvy u Slavkova
V komorním obsazení jsme se, za počasí takřka letního, vydali do oblasti rybníků jihovýchodně od Brna, abychom následně navštívili nejvýznamnější místa Bitvy tří císařů. Výročí bitvy sice spadá na druhého prosince, ale to už pro mnohé z nás bude doba zazimování kol. Trasa byla cíleně vedena mimo silnice; ač blízko Brna, některé cesty byli většině z nás neznámé.
Teplota lákající ke koupání zůstala bohužel nevyužita – rybníky jsou totiž po většinou sokromými rybářskými revíry se zákazem koupání. Závěr jsme museli trošku zkrátit, aby Petr stihl ještě večerní kulturu :-), i tak nás Magda provedla prázdnými stezičkami hádeckého kopce. (Petra N.)
Fotogalerie: Petra Neuwirthová, Petr Klimecký
Trasa: Brno-Komárov – Holásecká jezera – Balaton u Sokolnice – Mohyla míru – rybník Grunty – Santon – Mariánské údolí – Říčky – Velká Klajdovka (52 km).
Krkonoše, Rýchory
Krkonošský hřeben v délce 36 km je tvořen především kystalickými břidlicemi a vyvřelinami, současný ráz jim dodaly čtvrtohorní ledovce, které vytvořily hluboká údolí. Prochází jím rozvodí Baltského a Severního moře a vrcholová návrší jsou často pokryta rašelinnými jezírky a chráněnými mokřady. Krkonošský národní park, vyhlášený v roce 1963, je dnes také biosférickou rezervací. Díky jeho dostupnosti je však hojně navštěvován turisty z obou stran hranice. Pokud hledáte klid, vydejte se do těchto hor s nádhernými výhledy zcela jistě mimo turistickou sezónu, jinak absolvujete výstup na Sněžku v zástupu davu.
Rýchorský hřbet, oddělený od hlavního hřebene Krkonoš údolím Úpy, je oproti tomu oázou klidu. Ve vrcholových oblastech se dochoval bukový prales. Jeho hřebenem prochází linie hraničního opevnění (lehkého, tzv. řopíků) zakončená objektem těžkého opevnění, dělostřeleckou tvrzí Stachelberg, budovaná do podzimu 1938, kdy byla uzavřena Mnichovská dohoda. Některé objekty jsou volně přístupné, s průvodcem lze projít rozsáhlé podzemní prostory. (Petra N.)
Fotogalerie: Petra Neuwirthová, Ivana Krejčová, Martin Vůjta
Pálava a přilehlé obory
První podzimní neděli jsme uskutečnili hned dvě akce: pěší a cyklistickou. Pěší kvůli rozchození na přechod Krkonoš, cyklistickou pro ty, kdo se rozejít nepotřebovali a naopak chtěli využít jednu z posledních příležitostí se projet na kole v letní polovině roku. První část pěší trasy byla „klasika“: z Dolních Věstonic na děvínské bradlo, Dívčí hrad, pak jsme poctivě obešli vrchol. K tomu si neodpustím poznámku: studená válka skončila před 23 lety, vojenský vysílač, kvůli kterému se tenkrát odklonila turistická cesta z vrcholu, dávno vojákům neslouží, a i kdyby – nežijeme v éře generála Dzúra. Na vrchol se oficiálně stále nesmí, i když je tam vyšlapaná cesta přehrazená kládami a ve zmíněné minulé době tam po cestě vyjela i Praga V3S. Je to škoda, je odtud nádherný výhled.
Drahanská vrchovina
Při prvním podzimním cyklovýletu jsme zavítali do již pomalu se barvící krajiny Drahanské vrchoviny. Nepříliš dlouhá trasa vedla přes dva hřebeny s nezbytnou zastávkou na Bukovince. Kateřinské údolí naštěstí nebylo zcela podmáčené, tu trochu „blátíčka“ jsme zvládli bez úhony.
Zakončili jsme v krátce otevřeném Lamacentru s perfektním výkladem, které leží v Hádeckém lomu pod Velkou Klajdovkou. Zvláště Jarda se Čertovi líbil :-). (Petra N.)
Fotogalerie: Pavel Tymeš, Petr Klimecký
Trasa: Vyškov – Kateřinské údolí – Ruprechtov – Rakovecké údolí – Bukovinka – údolí Řícky – Hádek – Ochoz – Velká Klajdovka (52 km, 850 m)
Přírodním parkem Třebíčsko
Na sklonku babího léta jsme se vydali na severovýchod od Třebíče. Zdejší malebná krajina přírodního parku, v niž se střídají louky, lesíky a rybníčky, propletená cestami lemovanými „bludnými“ balvany ze syenitu, je úžasným terénem pro pohodovou cykloturistiku. Je tu pěkně po celý rok, ale ranný podzim je obzvlášť zajímavý. Dopolední nízká oblačnost nám sice neodhalila okolní krásy přírody hned, ale zato odpoledne s dramatickými oblaky vytvořilo jedinečnou atmosféru výletu, na který se dlouho nezapomíná. (Jára K.)
Fotogalerie: Jaromír Krejčí & Jana Pavlusová, Pavel Tymeš
Trasa: Studenec – Pozdatín – Hodov – Rohy – Nesměř – Velké Meziříčí – Baliny – Uhřínov – Nový Telečov – Rudíkov – Nárameč – Ptáčov – Třebíč (67 km)
Svitavsko a PP Rohová
V nádhernou pozdně letní neděli jsme projezdili vcelku nenáročným terénem lesy v okolí pramenů Svitavy a oblast dnes již ukončené těžby žáruvzdorných jílů a lupku, prohlédli jsme si také Průmyslové muzeum v Mladějově. Moravská Třebová nás přivítala liduprázdným náměstím a zavřenými hospodami, jediným místem k dočerpání energie byl motorest u staré cesty na Svitavy. Polední menu někteří v kopcích Čertovy rokle těžce trávili :-)). V závěru jsme si vyšlápli 15% stoupák a den zakončili stylově na rozhledně Járy Cimrmana. Podpora Pardubického kraje na její výstavbu zřejmě nedoputovala celá, schodiště totiž moc bezpečné není – viz fotogalerie. Naštěstí má Jarda skvělé reflexy! (Petra N.)
Fotogalerie: Petra Neuwirthová
Trasa: Svitavy – Opatovský les – Dětřichov – Mladějov – Kunčina – Mor. Třebová – Čertova rokle – Janůvky – Pohledy – Březová n.S. (75 km, 950 m)
Svratecko
Poslední prázdninovou neděli jsme navázali na výlet z 8. května 2012, kdy jsme na kolech putovali Žďárskými vrchy z Přibyslavi do Rozsoch. Tentokrát nás vlak dovezl do Olešné na Moravě. První polovina dne byla oblačná, místy slabě deštivá, smutná z končícího léta. Odpoledne nám však vše vynahradilo, neboť oblačnost zmizela a nadešlo nádherné babí léto.
Nejprve jsme projížděli vesničkami a samotami Vysočiny do Dalečína. Další etapa vedla po silničce po pravém břehu Vírské přehrady. Překvapil nás stav vody asi 10 metrů pod normálem. Údolím Svratky jsme pokračovali do Štěpánova nad Svratkou a poté do Hodonína u Kunštátu. Tam jsme opět najeli na lesní cesty, místy až poněkud hůře sjízdné na kolech.
(Pokračování textu…)
Hochschwab
Vápencový masiv Hochschwab leží ve východní části spolkové rakouské země Steiermark, představují jej skutečně vysokohorské mnohasetmetrové skalní stěny, hluboké doliny i alpské louky. Nejvyšší vrchol leží v nadmořské výšce 2277m a zcela jistě v svazích potkáte pasoucí se kozorožce.
Výchozím místem nám byl penizon Pretalhof s ochotou a vstřícností, která je ne vždy zcela obvyklá. Trasy jsem zvolili adekvátně počasí – dva dny azuro, dva dny jemný déšť. Pokud do této oblasti zavítáte, raději si telefonicky ověřte provozní dobu lanovek. Pro sestup do Aflenz Kurort je určitě dobré ji využít, na nás však čekal minibus a kapacitou 8 osob za hodinu s tím, že přednostně jedou ti, kteří mají rezervaci a lístek ze spodní stanice :-)). Chvíli trvalo, než jsme se domluvili, že skutečně nemusíme neprve dolů pro lístek….(Petra N.)
Fotogalerie: Petra Neuwirthová, Ivana Krejčová (Pokračování textu…)