Týdenní akce ve Slovinsku a Chorvatsku začala v sobotu ráno odjezdem auty na jih. Jeli jsme přes Vídeň a Klagenfurt, po odbočení z dálnice před Bad Eisenkapell na hranici se Slovinskem. Již v Rakousku se začaly objevovat dvoujazyčné nápisy svědčící o slovinské menšině. Státní hranice je v sedle ve výšce 1218 metrů. Hned pod sedlem jsme odbočili na cestu vedoucí k parkovišti, kde jsme na tři dny odstavili auta.

Následoval výstup na chatu s příznačným názvem Češka koča (Česká chata) ve výšce 1545 metrů, kterou v roce 1901 postavil český odbor Slovinského alpského družstva. Je to krásná chata, jediná ve Slovinsku, která nezměnila svůj vzhled od doby svého postavení. Ubytovali nás ve vlastním pokoji, ne ve společné noclehárně, ale pokoj byl v suterénu a díky tomu patřičně vlhký a studený. Což se ukázalo jako velká nevýhoda v následujícím deštivém počasí.

V neděli ráno jsme plni nadšení vyrazili na první plánovanou túru. Vedla na vrchol Grintovec 2558 metrů. Stoupání bylo strmé, napřed po stezce v suti, potom po skalách. Vrchol olizovaly mraky, výhledy byly spíše cestou nahoru a zpět. Poté jsme pokračovali po hřebínku dále na druhý vrchol Kočna (2520 metrů), který byl zpestřen nutností proplazit se v délce asi 10 metrů pod skalním převisem. Následoval neskutečně dlouhý a namáhavý sestup k chatě.

V neděli večer se zatáhlo a celou noc silně pršelo. Déšť padal s přestávkami celé pondělí, takže místo plánované túry na Babu došlo jen na hodinovou vycházku po nejbližším okolí chaty. V pokoji se kvůli chladu a vlhkosti nedalo vydržet, největší část dne jsme strávili v jídelně u zatopených kamen hraním karet a podobnými činnostmi.

V úterý jsme podle plánu sešli na parkoviště do údolí a auty přejeli přes dvě horská sedla do Logarské doliny. Zvláště na to druhé, Pavličovo ve výšce 1338 metrů, se jelo pár let starou silnicí, která měla parametry spíše lesní silnice, úzká, velmi strmě stoupající s prudkými zatáčkami.

Logarská dolina je považována za tak atraktivní oblast, že se tam vybírá poplatek za vjezd autem 7 €. Dolina končí vodopádem, kam jsme se šli podívat. Pak jsme odstavili auta asi uprostřed doliny a stoupali na druhou chatu Klemenča jama. Když jste tam pozdě odpoledne došli, chatař byl námi překvapen. Předpokládal, že to vzdáme, protože dle jeho informací začne asi za hodinu pršet a déšť vydrží až do druhého dne do večera. Nemýlil se, za chvíli začalo pršet, lilo celou noc a ráno. Dopoledne však déšť ustal, rozhodli jsme se aspoň pro náhradní program: místo výstupu na Ojstrici, která byla v mracích a možná i pod sněhem, jsme šli na okružní výlet na Strelovec. Zbytek času jsme opět hráli karty. Obezřetněji jsme si vybrali pokoj, který byl nad jídelnou a procházel jím komín.

Nastal čtvrtek, sestoupili jsme do Logarské doliny, převlékli se do suchého a čistého oblečení a rozjeli jsme se směr Lublaň – Koper – Umag. Umag, město s italským názvem, leží na samém severu Istrie. Tam jsme strávili poslední tři dny, moře bylo teplé, počasí poněkud chladnější, ale bohatě jsme se vykoupali a aspoň částečně si tak vynahradili neúspěch v horách.

Fotogalerie: Martin Vůjta